O knize: 2002 / „Lermontovova díla, tak úzce spojená s jeho osobním osudem, se mi zdají v jednom ohledu obzvláště pozoruhodná. V Lermontovovi vidím přímého zakladatele onoho duchovního rozpoložení a onoho směřování citů a myšlenek a částečně činů, které lze pro stručnost nazvat „nietzscheanismem“ – podle jména spisovatele, který tuto náladu nejjasněji a nejhlasitěji vyjádřil, nejjasněji označil tento směr…»